Člověk, který si v životě hodně prožil, už lidem tolik nevěří...Nezamiluje se tak rychle a na každého se neusmívá...Nevěří, ne proto, že nemůže...Může...Ale pochopil, že důvěra je neocenitelný dar a nedá se dát každému...Už se tak rychle nezamiluje a není to proto, že by zapomněl na lásku...Pamatuje si na ni, dokonce mu velmi chybí...Ale pochopil, že láska je intimní, jemná, zranitelná a ne každý člověk ji dokáže oslavovat, dotknout se jí a respektovat ji...A co se týká úsměvu...Pamatuje si, jak se usmát, ale teď se usmívá pouze na dobré lidi...